Řečtina je z hlediska vývojové příbuznosti samostatnou jazykovou větví. Typově však má některé společné znaky s jinými balkánskými jazyky (albánština, srbština, bulharština, rumunština). Je to např. zánik infinitivu a analytické tvoření budoucího času pomocí částice „tha“ – ?? (vzniklé ze slova „chci“ – ????) aj. Slovní zásoba současné řečtiny (tj. novořečtiny) zůstává přes všechny vlivy okolního světa velmi stabilní, takže např. člověk znalý staré řečtiny se novořečtinu snadno naučí. A může se ji naučit každý, kdo vynaloží aspoň trochu píle, protože nejde o složitý jazyk. Řecká, byzantská i novořecká kultura jsou pak bohatým zdrojem k četbě a studiu. Navíc Řekové jsou obecně nakloněni každému, kdo projeví zájem o jejich jazyk, na který jsou právem hrdí. ukryj opis