Jiří Kuběna je znám především jako výrazná básnická osobnost. Jeho lyrická tvorba, která se teprve po listopadu 1989 mohla dostat ke čtenářům, je udivující nejen svým rozsahem, ale i nasazením a opravdovostí. V předvečer svých 70. narozenin (Kuběna je ročník 1936) však dokončil dílo v mnoha ohledech překvapující. Jeho memoáry nejsou rozhodně lyrickým deníčkem, ale opírají se o konkrétní fakta, skutečné události a osobnosti. Kuběna s až dokumentaristickou přesností (ale současně i básnickým vhledem) popisuje kulturní dění v 50. a 60. letech, svá setkání s mnoha legendami literárního života (Jakub Deml, Vítězslav Nezval, Vladimír Holan), ale také svými generačními vrstevníky (Václav Havel, Pavel Švanda, Věra Linhartová). Právě skupina tzv. Šestatřicátníků hraje v jeho vzpomínkách důležitou roli, neboť v kontaktu s nimi se formovaly jeho názory nejen na literární tvorbu. Přestože těžiště jeho vzpomínek leží v 50. a 60. letech, nenechává Kuběna stranou ani své dětství prožité v Praze a posléze Brně, stejně jako normalizační léta sedmdesátá. Zachycuje tak nejen kulturní kvas, ale také své intimní prožitky často ovlivněné básnickou i lidskou výlučností. Kuběnovy vzpomínky jsou bezesporu jedním z mimořádných děl naší memoárové literatury a také důležitým pramenem pro poznávání kulturního života u nás. Součástí knihy je doslov Pavla Kosatíka a rozsáhlý soubor fotografií.