Spisovatelé a dobrodruzi, uvedení v tomto unikátním sborníku nám nenuceným způsobem nabízejí pohled na úkazy a jevy odmítané oficiální vědou. Nikomu nic nevnucují, nikoho nepřesvědčují. Pouze zajímavou a přitažlivou formou sdělují nejenom své názory a zkušenosti, ale také fakta a důkazy. Pomyslný základní kámen tohoto literárního žánru položili například Jacques Bergier s Louisem Pauwelsem. To když napsali dnes již legendární knihu Jitro kouzelníků. Samozřejmě, že v tomto směru nemůžeme opomenout vůbec nejznámějšího ze všech těchto autorů Ericha von Dänikena a jeho Vzpomínky na budoucnost. Pamětníkům se jistě také vybaví Velké otazíky českého průkopníka této literatury, Ludvíka Součka.

Každý z autorů, jemuž je v této knize dán prostor, je svým způsobem jedinečný. Osobitý. Někdo se například zabývá tajemnou minulostí lidstva, jiný dává přednost spíše současným nevysvětlitelným jevům. Jedno však mají tito lidé společné – mají touhu seznámit čtenáře s neobyčejnými hmotnými či písemnými odkazy a jevy, z nichž leckteré nemají svůj původ ve „fyzickém“ světě a nedají se tudíž měřit a zkoumat běžnými vědeckými metodami. Tím ale nechci v žádném případě říci, že vše, s čím nás tito ve svém oboru často nesmírně vzdělaní lidé seznamují, se musí vždy pohybovat jen v oblasti fantazie.

Naskýtá se otázka, zda je vůbec možné některé paranormální jevy jednoduše vysvětlit pomocí mechanistického pohledu na svět, na který je převážná část dnešní populace zvyklá. Lidé totiž hledají všude a ve všem logiku a takzvaný zdravý rozum. Jenomže v případě některých záhad to prostě jen tak jednoduše nejde. Podobně jako nelze logicky vysvětlit mnoho paradoxů kvantové mechaniky nebo Einsteinovy teorie relativity. A přesto nikdo netvrdí, že tyto teorie neplatí.

Kniha Miloše Jesenského nám dává šanci poznat tyto nevšední lidi blíže. Prostřednictvím jejich knih, jejich autentických zážitků, často i jejich osudů. Abychom si pak znovu v celém dosahu uvědomili slova Alberta Einsteina, který svého času napsal, že záhady jsou věčným ohněm mládí. A k tomu ještě dodal: „To nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy. Komu to není známo, kdo se už neumí divit, neumí žasnout, ten je takříkajíc mrtev a jeho oko vyhaslé.“ Danny Mackerle, autor předmluvy

Oproti slovenskému vydání je česká verze doplněna ještě o dva české autory. Kompletní seznam v knize uvedených autorů je uveden v abecedním pořadí: Jacques Bergier, Charles Berlitz, Johannes von Buttlar, Luc Bürgin, Erich von Däniken, Otomar Dvořák, Johannes Fiebag, Hartwig Hausdorf, Robert Leśniakiewicz, Ivan Mackerle, Arnold Mostowicz, Stanislav Motl, Jenny Randlesová, Zecharia Sitchin, Ludvík Souček, Immanuel Velikovsky, Michael White, Ivo Wiesner, Ludwig Zajdler. ukryj opis