Práce má tendenci rozmnožovat se sama bez ohledu na účelnost - a to donekonečna. Čas, který máme k dispozici, je naopak veličinou konečnou. Tento protiklad je nejčastější příčinou frustrace vedoucích pracovníků. Ůměrne rostoucí pracovní zátěži roste i nebezpečí ztráty smyslu pro účelnost práce: z každodenního pracovního programu se může pomalu, ale jistě začít vytrácet cílevědomost. Tento plíživý proces můžeme přirovnat k ztrátě kontaktu se špicí pelotonu v cyklistickém závodě. Zaostávající závodníci 'dřou' někde vzadu roztroušeni ve skupinkách a někdy i jako zapomenutí jednotlivci. Sami dávno již zapoměli na hlavní cíl, s kterým vstupovali do závodu, totiž vyhrát nebo se co nejlépe umístit, a myslí už jen na to, aby vůbec dojeli. ukryj opis