Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, vede autora k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov – prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci. Pokud se jednotlivec stane účelem sám o sobě, přestane považovat za důležité hodnoty jej přesahující – rodinu, obec, národ a stát. Příliš mnoho lidí se dnes „osvobodilo“ z pout domova, zbavilo se zodpovědnosti za prostředí, které člověka zplodilo a vychovalo. Neukotveni se pohybují světem fyzicky nebo ve svých myslích, bez pevných vazeb k jiným, unikají přirozeným povinnostem ke svému rodu a kultuře předků, spoutáni jen svojí nicotou. Souboru takových odloučenců je potom lhostejné, v jakém stavu po sobě zanechají domov a celou zemi. Společnost může být špatná, instituce mohou být zneužity k nadvládě jednotlivců nebo skupin, jen společnost, na jejíž tvorbě se člověk podílí, je správná. Otevřený světový prostor neposkytuje člověku pravomoci něco ovlivňovat, pravomoci může mít jen v domově. Není trvale možný jiný svět než svět domovů. ukryj opis