Kniha prezentuje výsledky akčního výzkumu, jehož cílem bylo zavést dialogické vyučování do výuky na druhém stupni základní školy a zavádění změny systematicky zkoumat. Monografii otevírají dvě teoretické kapitoly. První přibližuje ústřední koncept dialogického vyučování jakožto komunikačního uspořádání výuky, jehož cílem je podněcovat myšlení žáků a prohlubovat jejich porozumění výukovému obsahu. Druhá pojednává o tom, jakým způsobem se učitelé mohou v rámci profesního rozvoje učit proměňovat svoji práci, a to za pomoci videonahrávek vlastní výuky, jejich následné analýzy a reflexe. Těžištěm knihy je výzkumné šetření, v jehož centru stál rozvojový program pro učitele, skládající se ze složky teoretické, zkušenostní a reflektivní. Ve třech kapitolách představujících výsledky výzkumu nejprve ukazujeme, nakolik se učitelům povedlo prosadit změnu a jak ji jejich žáci vnímali. Posléze prostřednictvím mozaiky příběhů učitelů popisujeme přechod od klasického vyučování k vyučování dialogickému a dokumentujeme nejen to, jak se učitelé vyrovnávali se zažitými způsoby svého jednání a s potenciálními problémy, které jim v realizaci dialogického vyučování bránily, ale také ukazujeme schopnosti učitelů reflektovat vlastní výuku. Sedmero kazuistik uzavírá syntéza, která vypovídá zejména o tom, jak obtížné je změnit vlastní jednání, zvláště má-li jít o komplexní a hlubokou proměnu. ukryj opis