Žijeme všichni v jednom světě a všichni sníme, doufáme, a pak děláme chyby a stárneme.
Tak jako postavy povídek ze sbírky Odraz ode dna, které mají jedno společné: blíží se ke dnu a možná se od něj odrazí, možná ne. Autorčin strohý styl poukazuje na všednost života, ale zároveň je z něj cítit naléhavost. Naléhavost roztouženého mládí i stárnoucích žen a pak taky těch, co jim trochu ujíždí vlak. Anebo ujíždějí oni něčemu, co si kdy vysnili, aniž by si to ale sami přiznali, a žijí zkrátka tak, jak nejlépe umějí – na první pohled obyčejně, i když jde o vyvrhele, násilníky či jen o nešťastné lidi. ukryj opis