Eseje z řady Návod k použití mnichovského nakladatelství Piper jsou určené každému, kdo chce vstřebat informace o kultuře zemí a míst, které mu učarovaly nebo je hodlá v brzké době navštívit, přitom mu ale příliš nevyhovuje strohý a nudně objektivizující styl běžných turistických průvodců. Autory úspěšné sérii bývají zpravidla spisovatelé a publicisté, kteří jsou víceméně také zahraničními hosty, ale na vybraných místech dlouhodobě pobývali nebo stále pobývají a cítí se zde jako doma (trochu výjimkou je zatím jediný česky vydaný svazek Česko: Návod k použití Jiřího Gruši). Autoři tak vtipně a erudovaně přibližují nejen vyhlášené atrakce a obvyklé cestovní cíle, ale také atmosféru míst a zákoutí, jejichž nenápadný půvab zůstává návštěvníkovi většinou utajen. Platí to i o rakouské žurnalistce a spisovatelce Monice Czernin (* 1965), která se ve třinácti kapitolách s gustem ujala nejen role fundované průvodkyně, ale také pozorné a břitké glosátorky. Čtenář se tak důkladně seznámí s vídeňskými hotely, kavárnami i lidovými krčmami (tzv. beisly), zavítá na ples, operu či do tanečního klubu a vůbec pronikne do tajů herecké, umělecké, aristokratické, židovské, staré i moderní Vídně, kterou autorka nikterak nepřikrášluje – nevyhýbá se ani ožehavým tématům, jako jsou například národnostní stereotypy či xenofobie části jejích obyvatel. Monika Czernin, sama původem z české rodiny, v knize neopomíjí ani českou historii Vídně. V rámci žánru dosáhla publikace obzvláště v Německu nebývalého ohlasu – od roku 2003 byla uveřejněna již čtyři vydání. Text doprovázejí černobílé fotografie Juliane Pezold, překlad Dalibor Dobiáš. ukryj opis