Jean-Pierre Rampal v Praze/Kompletní supraphonské nahrávky Jindřich Feld – Koncert pro flétnu a orchestr, Sergej Prokofjev – Sonáta pro flétnu a klavír D dur op. 94, František Antonín Rössler (Francesco Antonio Rosetti) – Koncert D dur, Franz Xaver Richter – Koncert D dur, Sonata da camera č. 3 A dur *, František Benda – Koncert e moll, Sonáta F dur, Carl Stamitz – Koncert G dur op. 29 Jean-Pierre Rampal – příčná flétna, Česká filharmonie / Václav Jiráček, Pražský komorní orchestr / Milan Munclinger, Václav Neumann, Martin Turnovský. Alfréd Holeček – klavír, Viktorie Švihlíková – cembalo Praha se Jean-Pierru Rampalovi (1922–2000) stala již při jeho první návštěvě vzácným místem na mapě světa. Rampalova první cesta do země východního bloku dala vzniknout přátelství s jiným mimořádným hudebníkem Milanem Munclingerem, s nímž mj. sdílel vášeň pro barokní hudbu. Právě díky Munclingerově iniciativě se Rampal 31. 5. 1955 představil pražskojarnímu publiku na beznadějně vyprodaném recitálu s Alfredem Holečkem. (O pouhé čtyři dny dříve Mstislav Rostropovič na Pražském jaru provedl kompletní Bachovy violoncellové suity). Hned následujícího dne pořídil Rampal první z řady nahrávek pro Supraphon – Prokofjevovu sonátu. Do roku 1956 pak vznikly premiérové nahrávky sonát F. Bendy a F. X. Richtera, koncertů Stamitze, Rosettiho a především – s Pražským komorním orchestrem pod Munclingerovým vedením – koncerty Richtera a Bendy. Výjimečnost posledních dvou dokládá i ohlas mezinárodní kritiky: deska byla oceněna Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros. Rampalova supraphonská diskografie se uzavřela nahrávkou s Českou filharmonií z dubna 1958: flétnový koncert tehdy 33letého Jindřicha Felda i jméno skladatele se dostalo do mezinárodního povědomí právě díky Rampalovi. Praha zůstala i v pozdějších letech tomuto fenomenálnímu flétnistovi místem návratů na koncertní pódia i setkávání se vzácnými a blízkými přáteli. Pražské otisky Jean-Pierre Rampala – legendární nahrávky v nově remasterované podobě. ukryj opis