Publikace se věnuje zvukové stránce jazyka mluvčích, kteří mají stejný nebo odlišný mateřský jazyk. Autorka zkoumá, v čem se shodují a liší prozódie češtiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny. Nejprve se věnuje obecným prozodickým pojmům, připomíná psychologické pojetí emocí a postojů a popisuje neutrální vyjadřování přízvuku, intonace či tempa v jednotlivých jazycích. V druhé, praktické části práce, doplněné rozsáhlým přílohovým materiálem, publikuje autorka výsledky náročného experimentálního srovnání příznakové prozódie ve sledovaných jazycích. Zabývá se pozorováním projevů emocí a postojů, jako jsou radost, vztek, strach či nuda a zjišťováním záměn v jejich identifikaci, ke kterým může dojít při komunikaci, v níž mluvčí nerozumí danému jazyku. ukryj opis