Výpravná obrazová publikace věnovaná jedné z nejdůležitějších sakrálních památek druhé poloviny 19. století na území ČR. Kniha vychází u příležitosti dokončení restaurátorských prací zahájených po povodni v roce 2002.
Téměř 8000 m2 malované plochy a rozsáhlé vitráže řadí tento chrám mezi nejrozsáhleji zdobené církevní stavby. Snahu o zahájení restaurování vybraných částí výmalby na jaře roku 2002 se po srpnové povodni, kdy interiér kostela zaplavila kalná vltavská voda až do výše 1,5 m, proměnil v záchranu celku. Po odborném průzkumu restaurátorů vybraných ve výběrovém řízení probíhala od dubna 2003 do listopadu 2006 kompletní obnova výmalby, vitráží i mobiliáře. O původu chrámu, jeho výzdobě a o postupu záchranných prací pojednávají jednotlivé příspěvky této knihy, která chce vzdát hold všem, kteří se kdysi podíleli na výstavbě, výzdobě a také nedávno na celkové obnově karlínského chrámu Páně.

Sborník zahajuje úvodní slovo pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, dnešní pastýř karlínské farnosti, P. Miroslav Cúth, vzpomíná ve svém vstupu na první zkušenosti s karlínským chrámem v devadesátých letech 20. století, kdy už bylo zjevné, že rozsáhlá výmalba prostor nezbytně potřebuje obnovu, a také náhlý vpád povodně, která paradoxně urychlila opravy bohaté výzdoby.

Koordinaci záchrany karlínského chrámu zajišťoval ze strany pražského arcibiskupství ing. Petr Wollner. Ve svém příspěvku popisuje historii nástěnné a nástropní výzdoby karlínského kostela od jeho stavebního dokončení roku 1863 až do závěru 19. století, kdy byla většina maleb hotova.

Eduard Burget a Roman Musil mapují historii vzniku kostela od prvních iniciativ až po realizaci. Snaha vystavět kostel pro nové město Karlín (založen roku 1817) se objevuje od čtyřicátých let 19. století. Přes finanční obtíže byla novostavba vysvěcena 18. října 1863. Teprve více než dvacet let po dostavění kostela vzniká Jednota pro vyzdobení chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně (1865).

Technikám nástěnné malby v karlínském chrámu se věnuje akademický malíř Tomáš Berger. Během sedmatřiceti let prací na výzdobě se v jednom prostoru sešlo množství umělců i technologických přístupů. První díla datovaná 1868 pocházejí od P. Maixnera, po něm přichází J. M. Trenkwald a následují další.

Restaurátor Tomáš Záhoř nejprve konstatuje komplikace záchranných a obnovných prací: kombinace nekvalitních pojiv původních maleb, nestabilní klimatické podmínky s vysokou vlhkostí a značná výška hlavní lodi. Restaurátorský záměr se zaměřil na tři roviny: 1. definice výtvarné a technologické výstavby díla; 2. průzkum a vyhodnocení dobových archivních pramenů k dílu; 3. vytvoření odborného, výtvarného a technologického rámce restaurování na základě předchozích bodů.

Historii vitráží karlínského kostela popisuje Petr Coufal, které představují dokonale zvládnutou práci tyrolské hutě v Innsbrucku a vysokou kvalitu předloh Františka Sequense a Františka Ženíška, vytvořených na základě koncepce architekta Josefa Mockera.

Představitel firmy, která vytvořila náročný lešeňový systém pro restaurátorské práce v karlínském chrámu, Zdeněk Svoboda, popisuje vznik tohoto lešení od výpočtů až k výstavbě, která trvala tři týdny.

Textovou část sborníku završuje výklad ikonografické koncepce výzdoby kostela sv. Cyrila a Metoděje od Petra Piťhy. Autor poukazuje na prolínání dvou koncepcí výzdoby: křesťanské a národovecké, což je dáno dobou vzniku kostela i jeho výzdoby.

Autoři fotografického doprovodu:

Martin Frouz, Tomáš Záhoř, Tomáš Berger, Petr Coufal, Jan Šibík, Miroslav Cúth, Jan Gloc.