Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího bratrova kamaráda.\nByl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl.\nUběhlo deset let.\nVšem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovu, abychom to po smrti našich rodičů finančně utáhli.\nByli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika.\nKdyž Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky.\nAle rozhodně už se na mě nedíval jako na svou sestru, což věci zkomplikovalo.\nByla jsem neustále pod tlakem a plná úzkosti.\nA on nevěděl, co dělat.\nNejprve to byly pouze letmé náznaky. Když jsme si třeba pouštěli filmy, jen mimochodem jsem si opřela nohu o tu jeho, on se však neodtáhl.\nStejně jsem ale předpokládala, že by… tohle neudělal.\nNathan by nás zabil.\nSice jsme to věděli, ovšem ani to nestačilo, aby nás to zastavilo.\nNakonec se naše doutnající touha rozhořela.\nNebyla to však jen fyzická přitažlivost, vybudovali jsme si silné napojení.\nPřece nás nechytí, že ne?\nZnělo to jednoduše.\nJenže jednoduché to rozhodně nebylo.\nTohle je příběh o zakázané lásce, porušení důvěry a nečekané druhé šanci.