První český překlad Pseudo–Hyginových Bájí poskytne čtenáři bohatý faktografický materiál k řecké mytologii. Jedná se o scholia, výpisky neznámého římského autora z 1.–2. stol. n. l. z nezachované původní Hyginovy práce. Báje byly v pozdějších dobách oblíbeným zdrojem inspirace výtvarných umělců. Knihu provází úvodní studie, poznámky a rejstříky.

Hyginova Astronomie z přelomu letopočtu je souhrnem antických (starořeckých) představ o vzniku souhvězdí, čerpaných z různých literárních zdrojů, je však i jakýmsi katalogem hvězd v próze. Práce až do raného novověku silně ovlivňovala jak výtvarné představy o podobě souhvězdí, tak i středověkou recepci antické vědy o souhvězdích. První český překlad je doplněn o první překlad Pseudo–Eratosthenovy práce Zhvězdnění (Katasterismoi) a dále o přetisk překladu Arátových Jevů na nebi (Fainomena) z pera Radislava Hoška. Obě tyto práce byly staršími Hyginovými prameny.

Hyginovu práci o astronomii přepracoval kolem roku 1220 na sicilském dvoře císaře Fridricha II. Michael Scotus (De signis). Opis a český překlad anonymního latinského traktátu, závislého na Michaelově pojednání, je obsahem třetího svazku tetralogie. Traktát je zapsán v rukopise Praha, Národní knihovna XXVI A 3, a pochází z doby kolem roku 1405. Edice je doplněna rozsáhlou ilustrovanou studií o ikonografii souhvězdí od antiky po raný novověk a studií Lenky Panuškové o ikonografii planet.

Přemyslovský nebeský glóbus (dnes v Bernkastel–Kues) byl ve 13. století součástí sbírky astronomických přístrojů a rukopisů českých králů Přemysla Otakara II. či Václava II. Výsledky mezioborové spolupráce klasické filoložky a astrofyzika ukazují, že vznik unikátního přístroje je spjat s prostředím císařského štaufského dvora Fridricha II. na Sicílii. Glóbus je nejstarším zachovaným hvězdným glóbem křesťanské Evropy. Navazuje přímo na antické vzory a je zpracován s mimořádnou přesností podle Ptolemaiových souřadnic hvězd a jeho požadavků na stavbu glóbu. Svazek doplňuje edice a český překlad latinské verze as–Súfího Katalogu hvězd (rukopis Praha, Královská kanonie premonstrátů na Strahově DA II 13), v níž byl Ptolemaiův Katalog známý evropské středověké vědě.