Povídku Střechy od Vojtěcha Staňka hodnotil jako vedoucí prozaik Alexandr Kliment následovně: Téma: Návrat do milovaného města. Motiv: Zbavit město ZLA, které představuje zčásti mýtická, zčásti skutečná bytost žijící na střechách ... Tohle civilní polobožstvo se jmenuje Chmurná, slušné lidi vyhání z města, nad nímž prostírá svůj kabát jako příznak a přízrak zkázy. Náš hrdina se snaží v městě kdysi domovském najít spojence pro svůj úkol, ale zůstává osamocen a svoji samotu prožívá v hotelovém pokoji a v kulisách města na pobřeží oceánu, v kulisách, které popisuje s přesvědčivou představivostí a malířskou působností. Chmurná je nepřítel, ale on se chce od nepřítele učit, a proto si nepřítele váží. Úcta k nebezpečnému nepříteli je tu zcela originální myšlenka, která svědčí o originalitě autora nejen ve smyslu formálním. Věta je čistá, věcná, místo metaforiky pracuje s kontrastem a neobvyklým popisem. Příběh končí tragicky, nevinné dítě zabije mstitele, než ten dokáže vykonat svůj záměr. Dobře, zajímavě a krásně napsaná povídka.
V příběhu se ozývá láska k romantické novele a absurdním příběhům, psaným ve dvacátých letech minulého století. Oponentka Alexandra Berková dodává: Ecce scriptor! Staňkova velká literární síla tkví v hlubokém soustředění na věc; tah, napětí, atmosféra vnějšího světa (město) i vnitřního světa hrdiny (statečně překonávaná úzkost), to vše jest zpřítomněno pod lenivým povrchem prosluněného města jako existenciální napětí v pomalých pohybech tanga. ukryj opis