V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a politický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na straně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem. První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců. Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat. Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce. V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a politický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na straně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem. První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců. Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat. Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce. V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a politický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na straně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem. První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců. Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat. Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce. V roce 1971 se Noam Chomsky a Michel Foucault zúčastnili v Holandsku televizní debaty, která v jistém smyslu představovala setkání dvou významných myšlenkových okruhů. Na jedné straně lingvista a politický aktivista vycházející z racionalistické tradice a optimistické představy o člověku a možnostech společnosti, na straně druhé zpochybňující hlas filozofa hledajícího vystoupení ze systému v krajních situacích a upozorňujícího na podmíněnost lidské aktivity převládajícími mocenskými vztahy a panujícím diskurzem. První část debaty se věnuje lidské přirozenosti, roli jazyka a možnostem výkladu dějin vědy. Chomsky hájí představu o tvořivé lidské přirozenosti a o schopnostech člověka rozvíjet vědění, na kterou Foucault reaguje upozorňováním na problémy spojené s pojmem lidské přirozenosti a na roli nedoceňovaného kolektivního vědění oproti „objevům“ jednotlivců. Ve druhé části se oba myslitelé věnují politickým tématům. Vystupují jako stoupenci zásadní společenské změny. Chomského vize však vychází ze svobodomyslného, anarchistického pojetí socialismu, zatímco Foucault byl v té době ovlivněn maoistickou verzí marxismu. Výměna politických názorů je „pokračováním diskuse o lidské přirozenosti jinými prostředky“ a zároveň sporem o to, jakým způsobem dosáhnout společenské změny a na jaké hodnoty se přitom odvolávat. Český překlad doplňují dvě eseje, které s odstupem více než třiceti let a z odlišných politických pohledů diskusi interpretují. Politolog Pavel Barša vykládá spor z perspektivy postrevoluční politiky, redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek jej zvažuje z hlediska možností světové revoluce. ukryj opis