V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní „holý život“ všech. ukryj opis