V několika případových studiích kniha zachycuje vzpomínkovou praxi české společnosti po roce 1989. Zaměřuje se na paměťové události, které měly širší publikum a společenský dosah (spor o katedrálu, polemiky ohledně prvního polistopadového vysílání majora Zemana, ohlas televizního seriálu Vyprávěj aj.). Autor věnuje pozornost nejen obsahům vzpomínání, ale i jednotlivým médiím a způsobu, jak zprostředkují zpřítomňování minulosti. Promýšlí otázky, jakým způsobem a proč vlastně vzpomínáme. Sleduje, jak se náš vztah k dějinám a podoby našich minulostí historicky proměňovaly. Minulost zde není nahlížena perspektivou historické skutečnosti, ale jako kolektivně sdílená představa, která má svou funkci pro jedince, rodinu i širší sociální kontexty. Kniha vychází ve společné edici Filozofické fakulty UK a Nakladatelství Lidové noviny. ukryj opis