Mikovi je sedmnáct. Matku už nemá, žije jen s otcem. Nekouří, nepije ani nefetuje jako ostatní příslušníci newyorské zlaté mládeže, a přestože by mohl jít studovat na kteroukoli prestižní univerzitu, poznává raději život, což v jeho případě znamená chodit v dlouhém plášti po luxusní části Manhattanu a zčásti pro zábavu, zčásti pro obživu dodávat drogy svým vrstevníkům, předčasně vyspělým, v zásadě však nedospělým dětem, jejichž rodiče se odjakživa víc zajímali o vydělávání peněz než o ně. Žijí v elegantních, ale bezútěšně prázdných rodinných sídlech a ubíjejí čas honbou za rozptýlením. Neustále hledají nějaké nové vzrušení, nějaký ještě zajímavější, ještě nezvyklejší zážitek. Právě takový představuje dvanáctka, nová módní droga, o které všichni mluví a kvůli níž dochází k propojení umělého světa smetánky s drsnou realitou černého Harlemu. Kolem dodávky dvanáctky se roztáčí spirála násilí, jež vrcholí apokalyptickým závěrem divoké silvestrovské party. Román Dvanáct je mrazivé podobenství o generaci, která byla připravena o dětství a dospívání sama záměrně vynechala. Je to svědectví o dnešních mladých lidech z velkoměstské společnosti žijící v absolutním dostatku, a přesto strádající. Strohý, úsečný styl úzkostlivě zbavený jakéhokoli náznaku sentimentu i pocit existenciální beznaděje výstižně evokovaný autorem, jemuž v době, kdy svou prvotinou uveřejnil, bylo pouze tolik, co jeho protagonistům, přispívají k přesvědčivosti této výpovědi o jedné - a zřejmě čím dál výraznější - stránce moderního světa, v němž člověku ze všeho nejvíc hrozí ztráta duše.