„Padáme z korun textu / nadstavujeme ho donekonečna / o spodní větve.“ Dvojjazyčná sbírka brněnské básnířky a teoretičky fotografie Lucie L. Fišerové představuje imaginativní nahlédnutí hluboké vnitřní spirituality i nevšední tělesnosti textu. Její poezie se v tomto vyzrálém debutu vyznačuje jemnou introspektivní lyrikou, osobitým citem pro rytmus a důrazem na precizní formulaci. Básně psané v rodné slovenštině i v osvojené češtině jsou pro ni alternativní cestou k obrazu. Neustálý dialog mezi slovem a obrazem odkrývá v prožitku blízkosti dvojí povahu samoty. Hledání tichého, ale výrazného hlasu ve světě plném hluku přitom zůstává pevně zasazeno v naději: „Bolestivá myšlienka / Zjemnela modlitbou / Rozkrojila ti srdce / Ako maslo nožom od medu“.