Během století žili židé v Rusku s mnohými jazyky: vlastním jidiš, hebrejštinou a aramejštinou, stejně jako oficiální ruštinou, která se používala ve školách a na univerzitách. A kolem nich se vyskytovaly další jazyky, litevština, polština a běloruština.
V tomto jazykově bohatém prostředí se narodily jazykové reformy i jazyková kreativita.
Uprostřed tohoto intenzivního kulturního prostředí Zamenhof vytvořil čtyři jazyky a napsal detailní gramatiku své mateřštiny, jidiš.
V této publikaci autor představuje a analyzuje Zamenhofovu gramatiku jidiš, stejně jako jeho druhý umělý jazyk, jazyk univerzální. Na jejich porovnání ukazuje, že vliv jidiš na jazyk univerzální je mnohem větší než vliv jidiš na esperanto, čtvrtý Zamenhofův jazyk. ukryj opis