Katastrofa nemusí být vždy katastrofou v obecně chápaném smyslu slova. V průběhu dávných věků, vzdálených od našeho světa miliardy let, se stávala i impulsem dalšího vývoje, dalšího pohybu v před. Život sám je koneckonců plodem vesmírných katastrof. Přežil je jen proto, že byl schopen překročit své hranice, přizpůsobit se, přeměnit se v nový biologický druh. Převratné-katastrofické-změny v zemské kůře i v ovzduší umožnily, aby se život rozvíjel od nejjednodušších organismů až k člověku. Obratlovci se ve vodách dusili nedostatkem kyslíku - až vystoupili na břeh. Člověk se třásl zimou v chladu ledových dob - až se naučili ovládat přírodu, zejména oheň. Překročil svým životem své dosavadní možnosti.