S vroucím soucitem, šetrností a láskou líčí v řadě svých novel prosté komorné, číšnice, posluhovačky, herečky, guvernantky a tulačky, životní ztroskotance. Posměchem a opovržením zahrnuje naopak měšťáckou společnost, její papírové živoření, myšlenkovou jalovost a citovou mátožnost. Často se ve svých povídkách obírá námětem bezbranných a bezradných dívek, odtržených od lidského společenství, věrně a s velikým porozuměním vypráví o dětech a jejich životě. Více než 40 povídek tohoto souboru je svědectvím svědomitého, neúnavného, uvědomělého úsilí o uměleckou dokonalost, i historicky závažnou kritikou světa, který před našima očima odumírá.