Když v roce 1934 prohráli Čechoslováci na mistrovství světa v kopané v Římě ve finálovém utkání s Italy, a to ještě v nastaveném čase, kdy dostali osudnou branku, těžko jsme se s takovou porážkou mohli smířit. Útěchu jsme nenašli, ať jsme donekonečna rozebírali zápas od začátku do konce a od konce zase k začátku. Když pak na mne na dovolená v Borovanech doléhali moji dva synovci: \"strejdo, napiš něco, abychom také vyhráli,\" dal jsem docela rád průchod svému rozhořčení, a abych udělal radost klukům i sobě, napsal jsem knihu o mistrovství, v němž Čechoslováci konečně zvítězili.