Gita se jen tak nevzdává. Nejdřív se rozhodne, že už nikdy nebude jezdit – to když se dozví, že už nikdy neuvidí svého nejmilejšího koně. Tohle předsevzetí jí ale dlouho nevydrží. Potom se rozhodne, že se bude starat o jednoho z nových koní, kteří mají přijít do stáje. Ukáže se však, že koně jsou v tak špatném stavu, že se na nich skoro nedá jezdit. Gita je ale rozhodnutá za každou cenu obstát, jak ve škole, tak ve stáji – navzdory svým protivníkům panu Jansenovi a panu Jahnssonovi (divíte se, že mají tak podobná jména?) – jenže ani to jí tak úplně nevychází.

Přes to všechno je Gita pořád plna odhodlání: bez ohledu na okolnosti, navzdory modřinám z pádů a šrámům na těle i na duši a přes všechny trpkosti, řevnivosti a nezdary chce Gita prostě obstát – a udělá pro to všechno.