Náš malýbhrdina, jehož příhody už znáte z předešlých knih Mám tě ráda, Co mi řekl táta, Mám tě rád, sestřičko a Můj domov jde s maminkou po ulicích města, zastavují se před výlohami plnými, podle Adámka krásných a jistě drahých věcí a on má chuť si všechno koupit. Přemýšlí ale, že nemá rád, když jsou věci, které mají doma, zavřené ve vitrínkách, skříních a zásuvkách. A že rád chodí do přírody, kde je to všechno naopak, nic není uzavřené, všechno je dovolené: „Nespoutaný vítr si se mnou hraje na strkanou, slavík mě učí svou písničku, zralé ostružiny se smějí: máš pusu celou fialovou! a letní řeka tiše šumí: nech se unášet chviličku.“ Uvědomuje si, že právě všechno, co je zadarmo a co nemůže vlastnit, jsou věci, které jsou na světě nejvzácnější: „Sníh, déšť, řeka, sladké ostružiny, vůně kopretin a slavík, který nemusí být v kleci… I přesto, že ti nepatří, jsou to ty nejvzácnější věci.“ Krásný poetický příběh o tom, co je na světě nejvzácnější z dílny Astrid Desbordes a Pauline Martin byl přeložen do mnoha světových jazyků. ukryj opis