P. G. Wodehouse prožil většinu svého života mimo Anglii, kterou zvěčnil ve svém rozsáhlém díle neodolatelným způsobem, jako zemi obývanou pošetilými mladíky a senilními lordy, výstředními tetami a nemajetnými synovci, komorníky, podvodníky a zahradníky, nemluvě o rozvaděných snoubencích, kterým posléze přece jenom vyzvánějí svatební zvony. Před válkou žil Wodehouse pohodlně ve Francii, kde zůstal i po německém vpádu, takže byl jako nepřítel internován v Horním Slezsku. Po válce se odstěhoval do Spojených států, kde už to dobře znal ze svého občasného působení v Hollywoodu a na newyorském divadle. Americká zkušenost se často odráží v jeho díle, ale pokud víme -- snad je to tím, že měl špatné mínění o francouzských byrokratech -- o mořských lázních v Bretani a Pikardii, které mu po léta byly domovem, napsal jen jednu humoresku s českým názvem Zmizet po francouzsku. V humorném příběhu se setkáme se záměnou dvou amerických sester, které se rozhodly hledat štěstí ve společnosti evropských boháčů, s panovačnou a zákeřnou tetou a s policajtem, který dostal zasloužený výprask, a ovšem i s excentrickým nemajetným starým šlechticem, který ovšem není lord, nýbrž pravý francouzský markýz a kromě toho i bývalý manžel zákeřné tety. Šťastní snoubenci nakonec zmizí po „francouzsku“, čímž vznikne happyend, stejně nevyhnutelný jako ve všech Wodehousových románech. ukryj opis