Jméno malířky Natálie Maslikove-Schmidtové (1895–1981) má v oblasti neprofesionálního umění 20. století punc výjimečné osobitosti a kvality. Autorce se dostalo už po jejích prvních výstavách v Praze a Paříži v roce 1946 mezinárodního ohlasu. Od šedesátých let 20. století v souvislosti se silnou vlnou zájmu o neprofesionální a naivní umění v Evropě se dostává tvorbě Schmidtové podruhé výrazné pozornosti jak v tehdejším Československu, tak v zahraničí. Výstav naivního umění, na nichž byly práce Schmidtové po celém světě představeny, byly desítky. Část jejích prací skončila ve veřejných sbírkách nebo u soukromých sběratelů v českých zemích a v početných kolekcích v zahraničí, zvláště v Německu. Publikace je prvním komplexním pokusem o retrospektivní pohled na dílo této nevšední autorky. Díky výběru z kvalitních sběratelských kolekcí jsou na výstavě představeny i mnohé vzácné starší práce ze 40. a 50. let 20. století, které jsou ve sbírkách v zahraničí méně zastoupeny. V životním příběhu autorky, narozené v Rusku ve vesnici Dobriňka v Tambovské gubernii, bylo několik milníků, které měly výrazný vliv na její malířskou imaginaci. Byl to jistě několikaletý pobyt rodiny na Sibiři, ukončený náhlou otcovou smrtí, pozdější návrat a nutnost vydělávat si službou na obživu rodiny. Životním předělem byla v roce 1918 svatba s rakouským válečným zajatcem Moravanem Hugo Schmidtem a jejich společný odchod na Moravu, kde prožila s novou rodinou dalších šedesát let života. Natálie Maslikova-Schmidtová začala malovat ve svých padesáti letech a činila tak s chutí a vnitřním uspokojením zhruba další tři desetiletí. I když se jí nedostalo školního vzdělání, nenaučila se číst a psát a nebyla zatížená modely vyspělé kultury, dokázala se tato malířka přenášet na křídlech touhy a obraznosti do krajin svého dětství stejně jako imaginativních exotických krajin. Už od poloviny čtyřicátých let její obrazy udivují svou celistvostí pravdy a poezie, nevídanou jistotou paměti i moudrostí. Modelem vnitřní touhy, kterou autorka znovu a znovu zpřítomňovala ve svých obrazech, je radost, kterou můžeme být i dnes osloveni a obdarováni. Kniha vychází u příležitosti výstav: Galerie výtvarného umění v Chebu (16.2-17.4.2006), Muzeum umění Olomouc (29.6-17.9.2006) Jméno malířky Natálie Maslikove-Schmidtové (1895–1981) má v oblasti neprofesionálního umění 20. století punc výjimečné osobitosti a kvality. Autorce se dostalo už po jejích prvních výstavách v Praze a Paříži v roce 1946 mezinárodního ohlasu. Od šedesátých let 20. století v souvislosti se silnou vlnou zájmu o neprofesionální a naivní umění v Evropě se dostává tvorbě Schmidtové podruhé výrazné pozornosti jak v tehdejším Československu, tak v zahraničí. Výstav naivního umění, na nichž byly práce Schmidtové po celém světě představeny, byly desítky. Část jejích prací skončila ve veřejných sbírkách nebo u soukromých sběratelů v českých zemích a v početných kolekcích v zahraničí, zvláště v Německu. Publikace je prvním komplexním pokusem o retrospektivní pohled na dílo této nevšední autorky. Díky výběru z kvalitních sběratelských kolekcí jsou na výstavě představeny i mnohé vzácné starší práce ze 40. a 50. let 20. století, které jsou ve sbírkách v zahraničí méně zastoupeny. V životním příběhu autorky, narozené v Rusku ve vesnici Dobriňka v Tambovské gubernii, bylo několik milníků, které měly výrazný vliv na její malířskou imaginaci. Byl to jistě několikaletý pobyt rodiny na Sibiři, ukončený náhlou otcovou smrtí, pozdější návrat a nutnost vydělávat si službou na obživu rodiny. Životním předělem byla v roce 1918 svatba s rakouským válečným zajatcem Moravanem Hugo Schmidtem a jejich společný odchod na Moravu, kde prožila s novou rodinou dalších šedesát let života. Natálie Maslikova-Schmidtová začala malovat ve svých padesáti letech a činila tak s chutí a vnitřním uspokojením zhruba další tři desetiletí. I když se jí nedostalo školního vzdělání, nenaučila se číst a psát a nebyla zatížená modely vyspělé kultury, dokázala se tato malířka přenášet na křídlech touhy a obraznosti do krajin svého dětství stejně jako imaginativních exotických krajin. Už od poloviny čtyřicátých let její obrazy udivují svou celistvostí pravdy a poezie, nevídanou jistotou paměti i moudrostí. Modelem vnitřní touhy, kterou autorka znovu a znovu zpřítomňovala ve svých obrazech, je radost, kterou můžeme být i dnes osloveni a obdarováni. Kniha vychází u příležitosti výstav: Galerie výtvarného umění v Chebu (16.2-17.4.2006), Muzeum umění Olomouc (29.6-17.9.2006) Jméno malířky Natálie Maslikove-Schmidtové (1895–1981) má v oblasti neprofesionálního umění 20. století punc výjimečné osobitosti a kvality. Autorce se dostalo už po jejích prvních výstavách v Praze a Paříži v roce 1946 mezinárodního ohlasu. Od šedesátých let 20. století v souvislosti se silnou vlnou zájmu o neprofesionální a naivní umění v Evropě se dostává tvorbě Schmidtové podruhé výrazné pozornosti jak v tehdejším Československu, tak v zahraničí. Výstav naivního umění, na nichž byly práce Schmidtové po celém světě představeny, byly desítky. Část jejích prací skončila ve veřejných sbírkách nebo u soukromých sběratelů v českých zemích a v početných kolekcích v zahraničí, zvláště v Německu. Publikace je prvním komplexním pokusem o retrospektivní pohled na dílo této nevšední autorky. Díky výběru z kvalitních sběratelských kolekcí jsou na výstavě představeny i mnohé vzácné starší práce ze 40. a 50. let 20. století, které jsou ve sbírkách v zahraničí méně zastoupeny. V životním příběhu autorky, narozené v Rusku ve vesnici Dobriňka v Tambovské gubernii, bylo několik milníků, které měly výrazný vliv na její malířskou imaginaci. Byl to jistě několikaletý pobyt rodiny na Sibiři, ukončený náhlou otcovou smrtí, pozdější návrat a nutnost vydělávat si službou na obživu rodiny. Životním předělem byla v roce 1918 svatba s rakouským válečným zajatcem Moravanem Hugo Schmidtem a jejich společný odchod na Moravu, kde prožila s novou rodinou dalších šedesát let života. Natálie Maslikova-Schmidtová začala malovat ve svých padesáti letech a činila tak s chutí a vnitřním uspokojením zhruba další tři desetiletí. I když se jí nedostalo školního vzdělání, nenaučila se číst a psát a nebyla zatížená modely vyspělé kultury, dokázala se tato malířka přenášet na křídlech touhy a obraznosti do krajin svého dětství stejně jako imaginativních exotických krajin. Už od poloviny čtyřicátých let její obrazy udivují svou celistvostí pravdy a poezie, nevídanou jistotou paměti i moudrostí. Modelem vnitřní touhy, kterou autorka znovu a znovu zpřítomňovala ve svých obrazech, je radost, kterou můžeme být i dnes osloveni a obdarováni. Kniha vychází u příležitosti výstav: Galerie výtvarného umění v Chebu (16.2-17.4.2006), Muzeum umění Olomouc (29.6-17.9.2006) Jméno malířky Natálie Maslikove-Schmidtové (1895–1981) má v oblasti neprofesionálního umění 20. století punc výjimečné osobitosti a kvality. Autorce se dostalo už po jejích prvních výstavách v Praze a Paříži v roce 1946 mezinárodního ohlasu. Od šedesátých let 20. století v souvislosti se silnou vlnou zájmu o neprofesionální a naivní umění v Evropě se dostává tvorbě Schmidtové podruhé výrazné pozornosti jak v tehdejším Československu, tak v zahraničí. Výstav naivního umění, na nichž byly práce Schmidtové po celém světě představeny, byly desítky. Část jejích prací skončila ve veřejných sbírkách nebo u soukromých sběratelů v českých zemích a v početných kolekcích v zahraničí, zvláště v Německu. Publikace je prvním komplexním pokusem o retrospektivní pohled na dílo této nevšední autorky. Díky výběru z kvalitních sběratelských kolekcí jsou na výstavě představeny i mnohé vzácné starší práce ze 40. a 50. let 20. století, které jsou ve sbírkách v zahraničí méně zastoupeny. V životním příběhu autorky, narozené v Rusku ve vesnici Dobriňka v Tambovské gubernii, bylo několik milníků, které měly výrazný vliv na její malířskou imaginaci. Byl to jistě několikaletý pobyt rodiny na Sibiři, ukončený náhlou otcovou smrtí, pozdější návrat a nutnost vydělávat si službou na obživu rodiny. Životním předělem byla v roce 1918 svatba s rakouským válečným zajatcem Moravanem Hugo Schmidtem a jejich společný odchod na Moravu, kde prožila s novou rodinou dalších šedesát let života. Natálie Maslikova-Schmidtová začala malovat ve svých padesáti letech a činila tak s chutí a vnitřním uspokojením zhruba další tři desetiletí. I když se jí nedostalo školního vzdělání, nenaučila se číst a psát a nebyla zatížená modely vyspělé kultury, dokázala se tato malířka přenášet na křídlech touhy a obraznosti do krajin svého dětství stejně jako imaginativních exotických krajin. Už od poloviny čtyřicátých let její obrazy udivují svou celistvostí pravdy a poezie, nevídanou jistotou paměti i moudrostí. Modelem vnitřní touhy, kterou autorka znovu a znovu zpřítomňovala ve svých obrazech, je radost, kterou můžeme být i dnes osloveni a obdarováni. Kniha vychází u příležitosti výstav: Galerie výtvarného umění v Chebu (16.2-17.4.2006), Muzeum umění Olomouc (29.6-17.9.2006)