Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. Legendární sestry Jitka a Květa Válovy se narodily v roce 1922 v dělnickém Kladně jako dvojčata. Od svých šestnácti let žily v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Po druhé světové válce začaly studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Emila Filly. V roce 1966 měly sestry Válovy ve Špálově galerii v Praze první a také na příštích sedmnáct let poslední bilancující výstavu. Až ve třiaosmdesátém roce došlo ke zlomu výstavou v Galerii výtvarného umění v Chebu, uspořádanou Janou a Jiřím Ševčíkovými. V té době se jednalo o jejich "objevení". Po roce 1989 se otevřel prostor a naskytly se možnosti výstav i v zahraničí. Společně cestovaly do New Yorku, Londýna, Manchesteru, Barcelony, Budapešti a Walesu. Dostalo se jim i významného ocenění - roku 1994 jim byla ve Vídni udělena Herderova cena, kterou společně převzaly. Jedna cena pro dvě umělkyně, i takto se dá vnímat dvojjedinost. V září 1998 došlo k tomu nejsmutnějšímu, zemřela Květa. Nedočkala se v roce 2000 velké společné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie a dalších ocenění, která jí byla udělena in memoriam. Jitce sestra chybí, ale po dvouletém smutku pokračuje v malování, protože Květa je s ní dál. Každá je přítomna v té druhé. V letošním roce uplynulo 60 let od absolutoria sester Válových na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Škola připravila Jitce Válové výstavu jejích posledních kreseb inspirovaných poslechem hudby. Dagmar Šubrtová, asistentka z ateliéru Kurta Gebauera, ve spolupráci se sochařem Václavem Fialou připravili publikaci, která obsahuje průřez kresbami obou sester od studií po dnešek. Kresby doplňují unikátní fotografie obou umělkyň a vzpomínkové texty několika přátel (Cílek, Vaňous, Hanke, Šubrtová, Fiala). Kniha není koncipována jako životopisný katalog, ale spíš jako sbírka básní, kde jsou slova nahrazena kresbami. ukryj opis