Jan Schmid si vymyslel divadlo a obklopil se zajímavými, talentovanými lidmi. Se svým souborem procestoval kraj světa a tato kniha je toho svědectvím. Studio Ypsilon je divadlo hodně vizuální i hodně hudební, kde samotné slovo nehraje dominantní úlohu. Jeho poetika je osobitá a časem prověřená, zahraničními kritiky označovaná za bytostně českou. Proto je Ypsilonka často zvána na zahraniční festivaly, zájezdy a jiné příležitostné akce. Ve slovnících se o Ypsilonu hovoří jako o autorsky pojímaném divadle, tvořícím nezaměnitelnou metodou kolektivní improvizace, řízené improvizace, jak říká Jan Schmid, plné hravosti, směřující k metaforické obrazivosti jevištní akce.
Ypsilonka nejdřív cestovala po evropských zemích, teprve potom navštívila například Jihoafrickou republiku, Kanadu, USA,Taiwan, Egypt a další země. Tato kniha navazuje na podobnou publikaci, rovněž zprávu o cestování Studia Ypsilon, JAK MĚ ZABIL SLON (nakladatelství Primus, 1994). Zdeněk Hořínek v doslovu tehdy napsal slova, která by se hodila i nyní. Říká, že Schmid nejen vidí svět jako divadlo, ale že také jeho divadlo je obrazem a výrazem světa, jak jej vidí při svých výzkumných cestách.
Kniha NEJEN PRSTEM PO MAPĚ dává navíc nahlédnout do nitra souboru a jak se se společnými objevy vyrovnávají jeho členové, například Jiří Lábus, Marek Eben, Jiří Schmitzer, Martin Dejdar, Jana Synková, Jaroslava Kretschmerová, Lenka Termerová, Renata Rychlá, Oldřich Kaiser, Petr Vacek, Pavel Nový, Jan Jiráň, Roman Mrázik, Miroslav Kořínek a z těch mladších Jiří Havelka, Petr Vršek, Markéta Plánková, Jiřina Mencáková a další. Kniha se tak navíc pokouší, obrazně řečeno, vydat svědectví o tom, že kam noha Ypsilonu šlápla, zanechala možná i nějakou stopu. ukryj opis