Prvotina ruského emigrantského prozaika Saši Sokolova (1943) je křehkým, přeludovým až snovým románem, který patří mezi stylistické vrcholy ruské prózy. V románu je rekonstruována zvláštní, pro normální vědomí zaostalá psychika vypravěče, žáka zvláštní školy, jenž trpí rozdvojením osobnosti, a jeho neobvyklé vnímání a prožívání času. Vyprávění nemá pevný tvar, je neroztříděné, noří se do minulosti, do vzpomínek, obrůstá sněním, vynořuje se v budoucnosti, neustále se mění jako řeka, každý okamžik skutečnosti se stává nejistým a pouze slova vypravěče, jenž vede neustálý dialog s druhým „střízlivějším“ já, jej křísí jako jedinou možnou realitu. Román Škola pro hlupáky patří k nejvýznamnějším dílům ruské literatury 20. století. Již Vladimira Nabokova zaujal nezvyklý styl „okouzlující, tragické a velice zajímavé knihy“ natolik, že chtěl autora poznat osobně. Od té doby byl román přeložen do řady jazyků a Sokolovovo dílo se těší neutuchající pozornosti čtenářů po celém světě. Prvotina ruského emigrantského prozaika Saši Sokolova (1943) je křehkým, přeludovým až snovým románem, který patří mezi stylistické vrcholy ruské prózy. V románu je rekonstruována zvláštní, pro normální vědomí zaostalá psychika vypravěče, žáka zvláštní školy, jenž trpí rozdvojením osobnosti, a jeho neobvyklé vnímání a prožívání času. Vyprávění nemá pevný tvar, je neroztříděné, noří se do minulosti, do vzpomínek, obrůstá sněním, vynořuje se v budoucnosti, neustále se mění jako řeka, každý okamžik skutečnosti se stává nejistým a pouze slova vypravěče, jenž vede neustálý dialog s druhým „střízlivějším“ já, jej křísí jako jedinou možnou realitu. Román Škola pro hlupáky patří k nejvýznamnějším dílům ruské literatury 20. století. Již Vladimira Nabokova zaujal nezvyklý styl „okouzlující, tragické a velice zajímavé knihy“ natolik, že chtěl autora poznat osobně. Od té doby byl román přeložen do řady jazyků a Sokolovovo dílo se těší neutuchající pozornosti čtenářů po celém světě.